Co je to CLIL

Autor článku: Petra Vallin

Content and Language Integrated Learning (CLIL) je přístupem ve vzdělávání, v rámci kterého je vyučován obsah nejazykového předmětu a současně jsou rozvíjeny kompetence v cizím, případně druhém jazyce. Je tedy typický pro svou dualitu cílů, čímž se odlišuje od běžných hodin vyučovaných v mateřském jazyce žáků, ale také od hodin cizích jazyků jako takových.

V odborných publikacích se často uvádí, že se jedná o pojem nový a starý zároveň. Podobné postupy ve výuce, kde je prostřednictvím cizího jazyka vyučován jiný předmět, bychom nalezly jako běžnou praxi v Evropě už v antickém Římě, kdy bylo běžné vzdělávat děti v řečtině, která jim otevírala nové příležitosti (Coyle, Hood, Marsh, 2007), později pak například ve středověku, kde byla ve většině institucí hlavním vyučovacím jazykem latina, tedy jazyk nemateřský (Dalton-Puffer, 2007). Samotný akronym CLIL je však skutečně pojmem posledních dvou dekád (poprvé byl použit v roce 1994 ve Finsku na univerzitě v Jyväskylä) a nové je v rámci něj především to, že se v Evropě prosazuje do státem financovaného vzdělávání a že se snaží nejenom o zlepšení dovedností v cizím jazyce, ale i rozšíření inovativních metod a forem práce, které jsou v souladu s cíli současného vzdělávání.

Důvod, proč se CLIL v Evropě rychle prosazuje a do jeho rozvoje směřuje celá řada evropských dotací, je snaha o zlepšení jazykových kompetencí občanů Evropské unie a dostání ambiciózního cíle, že by každý měl ovládat svůj mateřský jazyk a dva jazyky cizí (European Commission, 1995). To bezprostředně souvisí s hledáním a rozvojem nových přístupů ve výuce cizích jazyků, která je stále nahlížena jako neuspokojivá. Současně se vychází z toho, že některé předměty zařazené běžně do rámcových programů obsahují témata, která je smysluplné vyučovat právě v jazyce cizím. Důvodem může být kulturní aspekt, tedy spojitost tématu s cizí zemí (často dějepis a zeměpis), a tedy i lepší dostupnost cizojazyčných materiálů týkajících se probíraného tématu.

Definice CLILu jako relativně nového pojmu se neustále vyvíjí a zostřuje. Nejčastěji citovaná definice byla formulována v první monografii o CLILu z roku 2007:

„CLIL je vzdělávací přístup typický pro svou dualitu cílů, při kterém je cizí jazyk využíván jak pro vyučování obsahu, tak i pro rozvoj jazykových kompetencí. To znamená, že vyučovací proces není zaměřen pouze na obsah, ale nikoli ani pouze na jazyk.“  (Coyle, Hood, Marsh 2007, s. 1).

Důležitý je také pohled zmíněný v publikaci CLIL at school in Europe (2006):

„Dosažení dvou cílů vyzývá k rozvoji zvláštního přístupu k vyučování, při kterém bude nejazykový předmět vyučován nikoli v cizím jazyce, ale prostřednictvím cizího jazyka.“ (Eurydice 2006, s. 8, překlad autorek).

Didaktický aspekt vyzdvihuje rovněž Šmídová, Tejkalová, Vojtková (2012):

„CLIL je specifický typ výuky integrující postupy didaktiky cizího jazyka a didaktiky nejazykového vyučovacího předmětu.“ (Šmídová, Tejkalová, Vojtková, 2012, s. 9)

V souvislosti s definicí CLIL je veden také diskurz o intenzitě výuky cizího jazyka v ostatních předmětech, respektive o problému, co je ještě CLIL a co už ne. Někteří autoři vymezují CLIL na základě přibližného vymezení času, který je třeba věnovat výuce prostřednictvím cizího jazyka, aby se jednalo o CLIL, jiní jej definují podle cílů, který daná výuka má. Například Hofmannová, Novotná (2002) uvádí, že za formu CLIL se považuje již takové vyučování, kde se minimálně 25 % výuky odehrává v cizím jazyce. Mehisto, Marsh, Frigolsová (2008) vymezuje v rámci jazykových sprch, jakožto nejméně intenzivní formy CLILu, minimum 30 – 60 minut denně, Bentleyová (2010) 15 – 30 minut několikrát týdně. Vymezení CLILu na základě časové dotace se však zdá jako problematické, protože školy v zemích, které ve statistikách Evropské unie uvádí, že jej uplatňují, nevěnují tomuto typu výuky obvykle více než 10% celkové výuky. Například v Rakousku, kde je výuka cizího jazyka napříč předměty primárního kurikula zavedena v kurikulárních dokumentech na národní úrovni, činí minimální doporučená časová dotace 60 min týdně. Vhodnější se proto jeví vymezení CLILu na základě cílů výuky.

I tam však existuje více pojetí. Uvádíme zde dvě základní. První z nich z CLILu vylučuje bilingvní vzdělávání a imerzní programy s argumentem, že je v nich kladen větší důraz na obsah, zatímco jazyk je skutečně jen prostředkem. V takovém případě učitel CLIL předpokládá, že žáci mají dostatečnou jazykovou úroveň k porozumění učivu a jazyk jako takový není explicitně procvičován. CLIL oproti tomu akcentuje rozvoj jazykových kompetencí nebo je alespoň staví na stejnou úroveň s osvojováním si znalostí nejazykového předmětu.

V současné době se však stále více prosazuje druhé pojetí, kde je CLIL chápán jako zastřešující pojem, tzv. umbrella term, který zahrnuje všechny formy výuky, kde je obsah vyučován prostřednictvím jiného než mateřského jazyka. Zabírá tedy všechny formy výuky od jazykových sprch až po bilingvní programy.

Aktuální chápání CLIL tedy nejvíce vystihuje tato definice: CLIL je tedy typem výuky, jejíž cílem je osvojování si znalostí nejazykového předmětu a současně dovedností v cizím jazyce, přičemž integrování obsahu a jazyka vyžaduje z didaktického hlediska uplatňování specifických strategií a metod výuky.

(Jedná se o ukázku z knihy BENEŠOVÁ, B., VALLIN, P. CLIL – inovativní přístup nejen k výuce cizích jazyků. Praha: Pedagogická fakulta UK, 2015. ISBN 978-80-7290-821-9.)